Ten, kdo nesplnil vloni limity do delegace sportovců na OH v Sydney, ani nenašetřil na odlet v roli diváka, mohl vše napravit během Silvestra na Cunkově. Ostřílení borci se sjeli ve vynikající formě a neohroženě se rozlosovali do tří družstev - Poláků, Rusů a Maďarů. Všechny tři výpravy dorazily na místo slavnostního olympijského slibu jednak v typických oděvech svého národa / nechyběly ani ruské uniformy a váleční veteráni, ani maďarské čabajské klobásy / jednak se svými vlajkami, tlumočníky do leckdy naprosto nesrozumitelných jazyků a tlumočníkem do znakové řeči, aby v ovzduší vzájemného přátelství a později i rozvášněné rivality zapálily olympijský oheň, složily slib a utkaly se v nelítostném boji plném sněhových nástrah a přísné dopingové kontroly, která vyřadila každého, kdo neprokázal alespoň prahovou přítomnost dopingu ve svém organismu. Komisaři byli nekompromisní, na druhou stranu byli vždy ochotni pomoci sportovcům ze svých vlastních lahví.
Disciplíny - slalom, hod vejcem, rychlobruslení, krasobruslení ajáužsinevzpomínámcoještě byly hodnoceny silně nestrannými rozhodčími a prokládány pokřiky jednotlivých výprav - maršal Malinovskij, ërëkcë a pša, smrt, cholera /omlouvám se polské výpravě, ale mám pocit, že její heslo už si nevybavuji zcela přesně/. Celá bombastická akce byla dovršena celovečerní stolní hrou, plnou emocí, dopingu a maršála Malinovského.
Olympijské hry se povedly. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se / a pokud možno projít se ctí dopingovou kontrolou/. Dík všem organizátorům i sportovcům. Tereza
