předem mého dopisu tě co nejsrdečněji zdravím zasílám políbení.

Jsem ze srdce ráda, že se tvé průdušky uklidňují a je naděje, že budeš už o prázdninách v pořádku. Kdybys poslouchala moje rady a nechodila pořád s holým bříškem a nepila ty studené limonády, jistě bys problémy neměla. Holt na starou bábu nikdo nedá a pak je pozdě bycha honit.

Již 14 dní předem jsem si zašla na nádraží a ke své hrůze zjistila, že přímo na Cunkov nejede vlak, který je pro mě na přesuny nejlepší. Sousedka Maruš ale vymyslela, že pojede se mnou a tak jsme si navzájem dodávaly odvahy a přijely vlakem do Střezimíře. Maruš říkala, že to není daleko, ale nevím, nevím, holčičko, jestli bych to s tou hůlkou zvládla, kdyby nejel okolo jeden mladý muž v automobilu a nás starý báby neodvezl skoro až na místo. Ten den bylo strašlivé horko a my jsme s Maruš nesly s sebou svačinu a průduškový čaj k osvěžení a (jak nám poradila Tonička ze Lhoty) také deštník. A musím říci – zlatá Tonička. Sice nepršelo, ale my jsme si daly s Maruš dvě židle, které nám půjčila jedna hodná paní z Ounuzu, na horní stranu toho obdélníku, kde se to všechno odehrávalo, roztáhly jsme si náš deštník, popíjely čaj a vydržely jsme celou dobu svěží. Ještě lepší by bylo, kdyby nebyl černý, ale zaplať pánbu za něj.

Holčičko, ještě že jsme s Maruš jely hned ranním vlakem! Přišla velká síla lidu a později bychom těžko hledaly místečko pro naše staré kosti.

Zpočátku to vypadalo, že ani nic nebude, protože měli nějaké problémy s elektrickým proudem. Začátek měl zpoždění, ale omluvil se nám jeden pán v modrém tílku a už to vypadalo, že bude všechno v pořádku. Ale dnes už si nemůže být člověk ničím jistý. Představ si, děvenko, že se jim tam ke vší té smůle připletl jakýsi bezdomovec, vypadal jako nějaký úchylný opilec a přiznám se ti, že jsem byla ráda, že už je nám s Maruš přes 80 let, že na nás nedostal nedejbože taky chuť. Producíroval se tam skoro nahý a bylo velké štěstí, že místní požární sbor je stále ve střehu a včas ho vyhnal silným proudem vody s prostoru produkce. Stříkali na něj hadicí, kterou jsme obsluhovali s dědečkem za první republiky při požáru na horním konci u kampeličky, když hořelo u Strnádků a musím říci, že se zase ukázala prvostřídní kvalita. To už se dneska nevidí. Maruš říkala, že byl ten úchylný člověk podobný tomu pánovi, co to tam všechno vede, že to snad byl jeho starší bratr, ale to se mi ani nechce věřit, po tom, co mi vždy o Cunkově vyprávíš.

Já ani nevím, jestli ti to všechno napíšu správně, protože jsme toho s Maruš viděly tolik, že z toho až šla hlava kolem. Na ten písek jim vběhli koně, kteří tam neměli co dělat, to víš, že jsem se bála, ale nakonec je zahnali pryč. Nějaké děti si někde tajně koupily alkohol, to je hrůza, že jim to prodali, když jim vůbec nebylo 18 let. Naštěstí to bylo šampaňské a všechno jim to vystříkalo na zem a jen trošku jim zbylo.

Pak tam vjeli krásní mladí lidé oblečení do červených fraků a zahájili takovým proplétáním s vlajkami.

Jezdily taky děti, uměly si děvenko snad dát na koni i nohu za krk. Dokonce tam na těch koních hráli fotbal nebo jak se to jmenovalo, to už mi z  paměti vypadlo, to by Fanouš koukal, co se s tím míčem dá dělat za kouzla, když má hráč najednou víc nohou než dvě. Jezdili tam dva pánové s vozama s dvěma koňma a vypadalo to, jako by bylo uprostřed zrcadlo a jezdil jenom jeden a ten druhý byl jen jeho odraz v tom zrcadle. Měli s sebou takové akurátní slečny vzadu a byly to moc hezké párky. Pak ale ten jeden pán dal té svojí krásné slečně loktem do zubů, až jsem chtěla vstát a vzít ho naším deštníkem přes hlavu, ale Maruš mě chlácholila a držela, ať nedělám ostudu a pak tam někdo říkal, že se jim připletl do kola bič a pán i slečna to zachraňovali zároveň a ta rána byla jedno velké nedorozumění. To mě moc potěšilo, protože to by byla moc ošklivá skvrna na tom nádherném odpoledni. Největším překvapením pro moje staré srdce byly malé děti, které jezdily na koni s dvěma držátkama a hlídal je takový pán s knírem a ti andílkové tam dělali nahoře na koni divy. Jenom jsem nevěděla, jestli je rozumné dávat na ta zvířata taky miminka, ale ta holčička byla tak šikovná a šťastná, že mi to nakonec vehnalo slzy do očí a moc jsem jí držela palečky, aby nespadla. A ona to zvládla úplně s přehledem. Je to prý holčička, která bydlí přímo na Cunkově a její tatínek i maminka jezdí na koni. Jsem přesvědčená, že ani jeden z nich nejezdí tak dobře a s takovou chutí jako ta malá žabka.

Jednu chvíli jsem, holčičko, ani nedýchala. To když vjel na plochu kočár s pěti zapřaženými koňmi. A ten kočí si tam jen tak seděl, sice se potil, ale ono bylo skutečně zatrachtilé vedro.To byl dokonalý vozka a jeho ruce by měli otisknout s opratěmi do cunkovského betonu na dvoře, jako to dělají prý s těma holyvůdskýma hvězdama.

Po předvedení toho, co se prý nepovedlo nacvičit /ale mezi námi, děvče, každý z nás by při tom spadl dolů jako zralá hruška než bys řekl švec a bylo moc na co koukat/, pokřtili dva starší pánové nová hříbátka a musím ti říct děvenko, že to byla moc hóch společnost, připadala jsem si jako mezi nějakýma lepšíma lidma, protože tam přišel dokonce i pan ministr a paní spisovatelka a dobré duše sponzorské a společně uvedli do života knížku, že koně prý nelžou. A já jim to po tom odpoledni věřím a dodala bych ještě, že těm koníkům může každý jen závidět tu lásku a péči a porozumění, kterých se jim od těch cunkovských lidiček dostává.

Pak to všechno skončilo a Maruš odjela s nějakou rodinou do restaurace, to víš, ta se vetře všude, a mě nezbylo nic jiného než sejít dolů přímo na farmu a čekat na odjezd vlaku. Dvůr byl hezky vyzdobený a všichni nastrojení a plno dobrot a hudba a tombola. Měla jsem pocit, že jsem mezi svými a že se čas posunul zpátky do mého mládí. Viděla jsem tam našeho pana doktora Novotného v buřince s jeho nerozlučným kufříkem, jen doufám, že se o tom nedozví paní doktorová Novotná, protože ho tam doprovázela taková na můj vkus málo oděná frajle a za večer tančil se spoustou slečen. Ale musím říct, že se pořád choval decentně.

Už se o tebe nebudu, moje malá, bát, až pojedeš zase na Cunkov, protože jsem tam nakonec vydržela až do rána a k mojí velké úlevě se tam žádné orgie nekonaly. Pravda, všichni pili a jedli a tancovali a sem tam i flirtovali, ale to my s dědečkem za našich mladých let taky pěkně řádili a chodili spát až ráno. Ale neříkej to mamince, ona by si to moc brala, že jsem nebyla vždycky tak akurátní dáma a zůstane to raději mezi námi jako naše tajemství.

Až pojedeš na Cunkov příště, dám ti z komory tu starší ohřívací lahev a tu kostkovanou deku po dědovi, protože ten letošní král chudák z toho života na vozíčku asi už moc nemá, tak ať je mu aspoň teplo.

Minulý týden jsem ti dopletla teplé ponožky a pro maminku nám ve sklepě dvě bedny zavařenin. Až přijedete na oslavu Fanoušových narozenin, tak vám to všechno nabalím s sebou. Všechny pozdravuj a brzy se uzdrav.